"Husákovy děti"

Jak často vzpomínáte na vaše mládí? Používáte při rozhovoru s vašimi dětmi nebo vnoučaty větu, která začíná ..."jo, to za našich mladejch let..."? Rozumí vám potom děti, když zavzpomínáte?

Nakrátko jsem se vrátil ke svému předchozímu článku a zastavil se u jednoho z komentářů, kde se objevilo slovo nostalgie. Chvilku jsem nad tím přemýšlel. Je to druh stesku nebo jen pouhý myšlenkový přesun do minulosti?

Za svou osobu můžu říct, že jsem měl to štěstí a prožil část života v režimu minulém. Patřím mezi ty, kterým se v jedné písni říká "Husákovi děti". Ze svého okolí často slýchám hlasy, že "za komunistů" bylo líp. A že je dnes všude větší bordel a podobně. Rozhodně tady nechci pátrat po tom, kde je pravda. Sám jsem se ale často přistihl, jak s lehkým úsměvem na rtu vzpomínám na dobu nedávno minulou.

Rozhodně moje vzpomínky nejsou podmíněny tím, že by mě a mojí rodině vládnoucí strana život nějakým způsobem ulehčovala. Ba naopak. Díky našemu původu a kapitalistickým předkům jsme neměli zrovna na růžích ustláno. Ovšem jako děti jsme to nevnímali nijak intenzivně. A pravda, konec osmdesátých let byl již poněkud uvolněnější.

Ona nostalgie a vzpomínky se snad nedotýkají až tak onoho režimu, ale Mládí. To je to, na co člověk nejčastěji vzpomíná. Nicméně při porovnání mám pocit, že přece jen nám minulý režim připravil podmínky pro mládí daleko zábavnější a dobrodružnější než mají dnešní mládežníci. Když opomenu nenápadnou šikanu na základní škole ze stran učitelů, pak každý den byl naplněn nejrůznějšími aktivitami, které jsou pro dnešní děti až za hranicí adrenalinového maxima. Výlety na kole do třešňových álejí často vzdálené několik kilometrů, víkendové trempování pod širákem v nedalekém lese, stavění obytných hnízd v korunách nejvyšších stromů...to je snad jen nepatrný výčet mimoškolních aktivit. Samozřejmě k tomu musím připočíst sporty všeho druhu, které snad každý v té době ovládal.

Pokud se přesunu do let středoškolských, tam to snad byla ještě větší zábava. Pomalu jsme již začínali vnímat, že politické prostředí, ve kterém žijeme není úplně v pořádku, a že někde za hranicemi je svět daleko třpytivější a bohatší. Jak však můžeme dnes porovnat, není to úplně až tak pravda. Oproti dnešním mladíkům a slečnám jsme daleko bohatší o zážitky, které nám dal právě režim komunistické strany. Prožívali jsme tu dobu jako jedno velké dobrodružství. Ona zmiňovaná nostalgie možná pramení z nějakého druhu smutku po dobách, kdy nám všechno bylo daleko vzácnější. Prožívali jsme zvláštní vzrušení při poslechu západních stanic, zakázaných muzikantů a hltali jsme v zakouřené klubovně první akční filmy s dokonalým dabingem pana Hejmy. Byli jsme vděčni za malé setkání se západem v podobě plechovky limonády s příchutí pomeranče, za parfém z prodejny Eso, který by si dnes už snad nikdo nekoupil.

Všechny tyhle drobnosti jsou naše bohatství. A právě proto v dnešní době, kdy člověk je zavalen vším, na co si jen vzpomene a komunikace již neprobíhá v korunách stromů, ale po sociálních sítích...přichází na řadu ona nostalgie. Útěk od dnešního chaosu zpátky do doby, kdy se problémy vyřešili fackou a ne žalobou k nejvyššímu soudu, do doby kdy nás rodiče nemuseli každou hodinu kontrolovat mobilem, jestli jsme v pořádku. Prostě jsme přišli za tmy, špinaví, podření, ale plní zážitků.

Dnes je nepochopitelné, jak jsme se vůbec mohli sejít na určeném místě, když jsme před tím nemohli vytvořit na sociální síti příslušnou Událost, kam by se všichni přihlásili a odlajkovali všechny komenty.

Ale to všechno přináší doba a technický rozvoj spojený s ní. Rozhodně jsem nechtěl tímto naznačit, že se mi stýská po oslovení soudruhu a soudružko. To v žádném případě. Věřte, že jsem ve svém založení pravicově smýšlející člověk. Jen jsem se pokusil vyjádřit v čem spočívá nostalgie a vzpomínky na minulý režim v mém případě. Zkusme aspoň občas odložit všechny vymoženosti dnešní doby a přesunout se na chvíli zpátky do těch krásných let. Dát dohromady zase starou partu a vyrazit na čundr. Zapomenout na grilování s barbecue omáčkou a sweet and sauer souce a upéct si prostě jen brambory v popelu.

Věřte, že pak se začne i za Nostalgii platit! :-)