Karanténa v hudbě

Má se člověk v dnešní době strachovat, aby se nenakazil nebezpečným virem a nebo na nás číhá ještě  nějaká další nebezpečí? Možná v posledních týdnech se opět potvrdilo, že pravidlo "Co Čech, to muzikant" opravdu neplatí. 

 

Zvláštní doba. Pro většinu z nás naprosto nová situace, nová zkušenost. Celý svět čelí neznámé hrozbě, kterou je nákaza virem COVID – 19, či jaké to má vlastně skutečné jméno. To ovšem není tak důležité. Každý z nás se s tím snaží nějak vyrovnat. Někdo maluje katastrofické scénáře, druhý zase v klidu užívá pár týdnů volna. Já osobně patřím mezi ty druhé.

Co však moje zdraví, hlavně duševní, začalo od prvních dnů ohrožovat víc než samotná nákaza, byla obrovská každodenní mediální masáž. Ze všech stran se na mou hlavu valí informace a to stoprocentně ověřené o nemoci, dík které zřejmě nastane konec světa. Tím ovšem nijak hrozbu, kterou tento vir představuje, nechci zlehčovat. Ale už to po pár týdnech opravdu chtělo „mediální“ detox.

Sotva se mozek srovnal s tím, že z každého média byl atakován dalšími hrůznými statistikami, přišla další hrozba. Pro mne jako milovníka hudby snad ještě nebezpečnější a zákeřnější. Do hry totiž vstoupili naši umělci.

Každý den nám sociální sítě začali přinášet snahu hudebníků o jakousi podporu všem těm, kteří čelí hrozbě této nemoci. Po zhlédnutí několika videí, jsem nejdřív měl pocit, že jde o nějakou snahu o recesi. Až později mi došlo, že to ti muzikanti myslí vážně. Videa na velmi amatérské bázi, hudební počiny velmi mizerné kvality, začaly být pro mne větším nebezpečím než samotný vir.

Rozumím tomu, že po vzoru umělců ze zahraničí, i naši muzikanti chtějí přispět tím, co umí nejlépe. Otázka je, jestli to ovšem umí nejlépe. Snad to chce vynaložit aspoň malinko úsilí, aby onen hudební útvar, který prezentovali zpěváci na sociálních sítích, měl nějakou úroveň muzikantskou, a technickou kvalitou se neřadil mezi odpad „youtuberské“ tvorby. Stačí se podívat, jak ze svých domovů a zahrad přenáší do světa hudební pohlazení pánové jako Sting, Elton John, Paul Mc’Cartney a nebo dámy v čele s Lady Gaga, Alicia Keys, Paula Cole. V jejich podání je hudba opravdu prostředek k léčení nebo aspoň k lepší náladě.

Naproti tomu po zhlédnutí nového „virového“ songu od Xindl X se mi udělalo opravdu fyzicky špatně. Nemalou měrou k tomu přispěl o pár dní později pan Klus, který živě zpíval ze své zahrady. Předvedl se svou manželkou vrchol neprofesionality, když se omlouval za zdržení produkce, jelikož hledají na googlu svůj vlastní text nové písně, který si vůbec nepamatují. A doufají, že ho tam některý z fanoušků již umístil. Vrcholem koncertů pro tzv. Lepší náladu bylo vystoupení kapely Mňága a Žďorp. Nikdy jsem neměl o této kapele nijak valného mínění, ale jejich „mělká“ tvorba mi v životě nepřekážela a nevadila. Co ovšem předvedli tito pánové v přímém přenosu do veřejnoprávního média jakým je Český rozhlas Radiožurnál, to snad zaslouží nějaký fyzický trest. Když opominu již zmiňovanou kvalitu zvuku, tak hudební výkony všech muzikantů a hlavně zpěváka se dají srovnat s partičkou třináctiletých kluků, kteří se po týdnu zkoušení rozhodnou představit na školní besídce. Ti kluci by však zasloužili potlesk. Naši „profesionálové“ spíš výprask. Poslechl jsem si jeden z jejich největších hitů, kde muž snažící se o zpěv snad jedinkrát v celé písni nenašel tón, který by ladil. A když se k němu ve snaze o druhý hlas přidal stejně „nadaný“ spoluhráč, měl jsem strach, aby přítomná moderátorka Lucie Výborná nespáchala rituální sebevraždu.

Celá tato kapela by se měla veřejně omluvit všem fanouškům a vrátit všechny peníze vydělané muzikou. A pokud by ještě měli chlapci touhu něco si hudbou vydělat, tak doporučuji prodat nástroje.

Když už jsem myslel, že po vlně mediální mám úspěšně za sebou i vlnu hudební masáže, přišla pomoc hudebníků starým lidem v domovech důchodců. Na místo, aby tam přišel nějaký harmonikář nebo dechovka. Zahráli písničky, při kterých všichni zavzpomínají na své mládí. Začal před ústavem poskakovat Michal David přesně jak, jak jeho původ kočovného kolotočáře napovídá. V té chvíli jsem se vážně obával o zdraví všech seniorů, kteří jen nevěřícně koukali na tohoto pána, který to snad nemá zapotřebí, aby se vetřel úplně všude. Možná jen oslabená fyzická kondice přihlížejících seniorů zabránila tomu, aby na poskakujícího Davida nepřilétl nějaký předmět naznačující přání okamžité ukončení produkce.

Dobrá nálada se dostavila v dalších dnech, kdy se nejen snížil počet nakažených, ale média neuvedla ani jednu újmu způsobenou hudebním vystoupením, kterými nás zásobovali naši „umělci“.

Na závěr nám všem přeji hodně zdraví, pevné nervy a hodně dobré nálady, kterou nám jistě přinesou další týdny.